† 15. 11. 2009 | kód autora:
VANZačnu poněkud netradičně. Upřímně řečeno, neměla jsem tušení, že to dopadne zrovna takto. A možná je to tak dobře. Možná bych tu tvrdla hodiny a přemýšlela nad tím pravým úvodem, který by stejně nepřicházel a nepřicházel. Automatické opravy ve Wordu. Ne, nezbláznila jsem se a hladina alkoholu v mé krvi se vypařila už dávno. Pokud tedy mělo vůbec co vyprchávat. Pár skleniček vína... to není taková hrůza, nebo je? Proč opravy? Odpověď je zcela prostá. Zkoušeli jste někdy napsat 1. ledna 2009. Asi jen málokdo. A kdy taky, že? Který blázen by si domlouval pracovní schůzky nebo jiné šílenosti zrovna na Nový rok. Většina "normálních" lidí, všem ostatním se opravdu omlouvám, obvykle vyspává to malé chlupaté zvířátko s dlouhým ocasem, které by mělo být podle některých naším praprapraprapředkem. Takže řádky v našich debilníčcích zůstávají v pro tento "veledůležitý" den většinou prázdné. Kdo by si taky nepamatoval rodinný oběd u babičky, když je mu připomenut asi milionkrát, co? Nepatříte mezi takové případy? Tak to máte jistým způsobem štěstí. Na druhou stranu jste ochuzeni o řadu pikantních drbů ze sousedství, novinek, které těch pár hodin přineslo a taky kus té nezdravé stravy, která zamává s vaším předsevzetím, že v tomto novém roce to s papu nebudete přehánět. Buch a první den na vás vybalí něco takového! Ale vraťme se k tomu, kde jsme začali. Juva, juva, už o sobě začínám mluvit v množném čísle. Rychle pryč z tohoto tématu.
1. ledna 2009. A už je to tu zase. Nejenže se můj drahý Word uráčil ulehčit mi práci tím, že jedničku hodil jako odrážku, ale nezapomněl po tečce přidat taky velké písmeno. Šlakntrefn jak by konstatovala má drahá bábuška. Automatické opravy jsou někdy opravdu užitečným pomocníkem, ale v některých mě dokáží přivést k šílenství. Ok, budu předstírat, že teď se to právě neděje... No vlastně tak moc to hrát ani nemusím. Je první den v roce, poslední den prázdnin (tedy alespoň pro mou maličkost), tak proč si ho kazit, že?
Tečka puntík... jak to bývalo s tím křečkem? No to je jedno... Prostě a jednoduše, nápady docházejí a mozek kapituluje. Oprava, šedá kůra mozková. Nebo alespoň to, co z ní po tomto semestru zbylo. Fuj! Není nad to porušovat "tabu témata", které si sami stanovíte. Abyste pochopili a byli v obraze. Jednou za čas, obvykle v době prázdnin anebo ve chvílích, kdy už psychicky pomalu kolabuju z množství úkolů a blížících se termínů, uvaluju něco jako "tabu témata". Jsou to věci, o nichž přede mnou nesmí ostatní ani promluvit. Takže... já to ani nenapíšu... ok, téma škola – neobvyklejší "tabu téma". Ble a teď si jdu vykloktat.
Po patnácti minutách a trojnásobném čištění zubů... Ne, jsem stále tady a usilovně přemýšlím. Neuběhla ani minuta. Můj kurz psaní na počítači se opravdu šiknul. Alespoň k něčemu ty nervy byly. Bude to opravdu "originální", ale nic jiného mi asi nezbude. No... nezbude. Moji drazí, milovaní, sešli jsme se dnes... Jo, tak tohle patří do drobátko odlišné škatulky. Znáte mě, kde můžu, tam prostě šoupnu nějakou tu hlášku z filmů. Filmový maniak, mé druhé já. Nebo to bylo to první? Ať tak či tak, stejně skončím u rekapitulace minulého roku. To zní tak divně. Mám pocit, jakoby se nic nezměnilo. Proč se z toho vždycky dělá taková kovbojka? No,... dobře... party, oslavy, mejdla, mejdany, pařby... je to fajn. Hlavně, když se sejde parta lidí, které máte rádi a bavíte se. Sice tvrdím, že pro mě nejsou poslední a první den v roce nic víc než jen data v kalendáři, ale jistým způsobem se mě taky dotýkají. Bude to znít asi nostalgicky, hloupě nebo jak chcete, to už nechám na vás, ale stejně... 31. prosinec je pro mě obdobím, kdy opravdu něco končí. Není to tak, že bych oslavovala jak šílená a cvakala jednoho panáka za druhým (na to jsem nikdy nebyla a můj žaludek vlastně taky ne) a pak končil můj stav běžného vnímání okolního světa, ale je to ten pocit někde hluboko uvnitř. Pocit, že se s něčím loučím, že něco odchází. Tohle zní opravdu příšerně, ale je to tak.
Další rok je pryč a co se vlastně změnilo? Byl stejný jako ten předchozí. Ne, vlastně nebyl. Ale jak se říká, na to špatné se zapomene a to dobré zůstane. Tak přece jen ve mně něco z toho starého optimisty zůstalo. Zato má představa kousavě vtipného článku vzala za své. A to jsem se na to tak těšila. Nemusíte se ničeho bát. Nezačnu tu popisovat všechna svá trápení či radosti. To bychom tu byli na dlouho a já bych se taky ráda dostala do hajan. V příštím životě budu nejspíš lední medvěd. Nebo ještě líp. Budu had, ten když jde, tak leží. Ohraná hláška, ale zní to dobře, ne? Poslední dobou bych spala jak kojenec. Snad tu hlavou neprorazím klávesnici. No to bych si teda vydělala.
Není nad to, objednat si článek a pak celou dobu datlovat a ptát se na to, kdy už to bude. Jistá osůbko, roztrhnu tě jako hada. Pro názornou ukázku... viděli jste film Mumie se vrací? Je tam jedna scéna a začíná slovy... "Už jsme tam? Už jsme tam? Už jsme tam?" Tak přesně tohle teď na mě šije. Na druhou stranu poznámka typu, ... tak to bylo listovní tajemství, s tím si zahrávat nebudu, ale jo, kecnu to na ni... celou dobu mi tady totiž předhazuje, jak jsem dneska skvělá..., jí to docela vyžehlila.
Byla by nejspíš celá spousta věcí, o nichž psát, jak oplakat starý rok a s úsměvem na rtech a nadějí v srdci přivítat ten přicházející. Ne, plakat tady rozhodně nehodlám. Kvůli make-upu to není. Jen proč brečet, když se můžem smát! U jedné se však zastavit musím. U jedné... docela zavádějící slovo. Jsou jí mí přátelé. Všichni ti skvělí lidičkové, co denně zasahují do mého života. Vy všichni, co jste mi do života vtrhli jako lavina, či se do něj vplížili po špičkách. Děkuji za to, že jste. Děkuji za to, že tu jste se mnou. Děkuji za to, že jste tu pro mě.
Vám všem, ať už známým, neznámým či "známým neznámým" tak dodatečně přeju jen to nejlepší do nového roku 2009 (originalitu jsem dnes opravdu někde potratila). Ať je takový, jaký si ho přejete mít.
A jen malá poznámečka na závěr. Všem, které za chvíli čeká další zkouškové období (či to úplně první) držím palce. Takže – hurá do boje! To zvládnem... snad to zvládnem.
Pac a pusu
Nicol
† 15. 11. 2009 | kód autora:
VANZjištění, že nepatřím do skupiny lidí, jež si mohou dávat předsevzetí a s vědomím, že následně je také dodrží, není žádnou novinkou. Jaké to bylo tentokrát? Přispívat každičký týden jedním článkem do svého "virtuálního deníčku". Ale mám výmluvu – náročné učení na zkoušku. Ano, čtete přesně. Už v listopadu a zkoušku!!! No co, my prostě musíme mít vždycky něco extra. Když tak přemýšlím, kdy se ze mě stal tak ironický človíček? Kdepak je ta stará optimistka? V nenávratnu? No to snad ne! Dobrá, umlčím své "zlobící" já a budu pokračovat. Mám na to půl hodinky. Necelé půl hodinky a pak zase do víru učení. Nebo spíš v mém případě naprosté nudy a přemáhání se, abych nespadla na propisku a nevypíchla si přitom očičko. Hihi, haha, hehe. Dobrý, s pokusy o vtipy už taky dneska končím. Asi by to nebylo "to pravé ořechové". Dnes určitě ne. Teď mám spíš chuť zakroutit jisté osobě krkem. Obrazně samozřejmě. Na to se mám taky dost ráda. Strávit dalších dvacet let za mřížemi by mě teda dvakrát nebavilo. Dvacet? Hloupost, po dvou by mě pustili za dobré chování. Až na jisté výjimky jsem přece tak slušná holka! Já vím, já vím. Samochvála smrdí. Takže co se během té doby stalo? Pominu-li dobu strávenou nad těmi svými "papírnami" (nebojte, nejsem majitelka obrovské továrny, hmm šikla by se, ale myslím tím záživné shrnutí látky tohoto semestru), v podstatě nic moc důležitého. Jakoby tohle bylo důležité, co? Na to, že mě management obecně baví, tohle byl děs! Nekecám. Čestný skautský, na holý pupek nebo jak chcete. A abych nezapomněla, mám tu jednu "velkou" poznámku - "Pane jo, to to ale uteklo!" Chce se mi křičet z plných plic. A opravdu uteklo to neuvěřitelně rychle. A já zjišťuji, jak málo času do konce semestru zbývá a kolik mi toho ještě chybí!!! Jako bych těch hororů neměla za dnešní den dost. Začínám si připadat jako masochistka. Ale jo, jedna pozitivní věcička tu přece jen je. Teď se směju jak lečo. Všimli jste si někdy kolik prapodivných přirovnání smíchu a úsměvů vlastně existuje? Lidičky máme stromeček! Vánoční samozřejmě. Oki, je sice listopad, ale tohle byla koupě za všechny prachy. Taky divné přirovnání. Je nádherný, o pár centimetrů vyšší než já a už se děsně těším na to, jak ho budu (stejně jako každičký rok) zdobit a pak mě budou všichni tak hlasitě chválit. Nebojte, tohle je taky nadnesené, ale zdobení stromečku, stavění betlému a pozorování vánočních svíček prostě miluji. Teď to vypadá, jako bych dělala reklamu nějakému hypermarketu. Tak to ani náhodou. Opravdu jsem k něčemu takovému nesměřovala. Jen... Vánoce jsou tady!!! A co Vy? Už máte nějaké dárky? Já ani jeden. A jak to tak vidím, budu je nejspíš kupovat až na Štědrý den. No alespoň mě to dokope k tomu, abych rychle něco popadla a zdymbala z obchodu jak namydlený blesk. Jak já nesnáším zdlouhavé nakupování. A pak že se v tom ženské vyžívají. V tomhle případě jsem asi chlap. Juva, to jsem to zase nějak přehnala. Skoro stránka a já se nedostala k tomu hlavnímu. Datluju a datluju a čas mi pomalu dochází. Takže na závěr bych chtěla poděkovat jednomu "drahému, báječnému, příjemnému a naprosto profesionálnímu" pánovi, kterému se podařilo "zpříjemnit" mi celé dopoledne dnešního dne. Takže velké díky Vám! Ale komu bych chtěla opravdu poděkovat je osůbka, která mě podržela už při státnicích. Díky "drahý neznámý" a nezlob se za to označení, ale prostě k tobě už tak nějak patří. Děkuju. A ne, jednička to nebyla. Pán byl opravdu příjemný a na holky zvlášť vysazený. Potvora jedna!
Tak pac a pusu a zase někdy příště.
Vaše Nicol
† 15. 11. 2009 | kód autora:
VANDalší z báječných pokusů naší drahé "madam" přivést nás k šílenství se nezdařil. Přežili jsme. Proč taky ne. Už v tom máme přeci tříletou praxi. Jen lituji těch ubohých dušiček, které takové zkušenosti nemají a hned v prvním semestru rozdýchávají tento těžký kalibr. Těžký kalibr? Ano, to ona opravdu je. Se jmény Vás ale zatěžovat nebudu. Bůhví, kdo se k výlevům mé dušičky dostává, ale to je vedlejší. Zápočtový test máme za sebou. Jestli úspěšně, to se s její rychlostí kulového blesku, nejspíš dovíme někdy k poslednímu týdnu semestru. Och, jak mi chyběla. Ona i její báječný předmět. Grafy, grafy a znovu grafy, k nim ještě hromada vzorečků a pouček. No prostě "príma klíma". Ale dost o hrůzných nočních můrách. Přejděme k pohádkám. Ale jakým? Ha, už vím. Taky jste na škole nejvíce milovali přestávky? Já je tedy zbožňuji. Pokud ovšem taková přestávka netrvá čtyři hodiny, kdy umíráte nudou a hlava Vám padá na dřevěnou desku stolu v potemnělé chodbě. Už zase odbíhám od tématu. Proč zrovna přestávky? Tak tady je odpověď, na rozdíl od dnešního testu, zcela jednoznačná – kvůli báječným přátelům. Dnes se po dlouhé, dlouhé a dlouhatánské době opět sešla naše stará banda. Ty zářivé úsměvy vítající Vás na chodbě jsou prostě jako balzám na duši. A dnes jsem ho obzvlášť potřebovala. Tak tedy, díky, moje báječná bando. I za ten autobus. Abyste rozuměli i vy nezasvěcení... Papírek s poznámkou, abych si nezapomněla vzít papíry z přednášek a kalkulačku, jsem přečetla a poctivě si všechno sbalila, ale nějak jsem místo pouzdra s brýlemi vzala pouzdro bez brýlí a ty nechala ležet na nočním stolku. Takže v okamžiku, kdy jsem se zrakem "rysa" mžourala na číslo autobusu, jsem viděla tak akorát ten autobus. Nebýt kluků, kteří mi se smíchem oznámili, že ten téměř ujíždějící je právě tím mým a já nezačala zdymbat rychlostí afrického sprintera (tohle berte se značnou nadsázkou), musela bych v dnešním překrásném deštivém počasí čekat další půl hodinu. Z otevřených dveří jsem ještě zařvala přání nádherného víkendu, načež se ke mě otočilo pár hlav. Přát někomu pěkný víkend už ve čtvrtek je docela "neobvyklé". No, ale pro mou omluvu, normálně se tak loučíme už ve středu.
Doma jsem se úspěšně vyhnula žehlení a vrhla se raději na debordelizaci pokoje. Juva, já dneska hýřím spisovnou češtinou. Někteří na mě mají hold špatný vliv. A možná tak špatný zase ne, protože se tu už pár hodin usmívám jak měsíček na hnoji. To je opravdu bláznivé přirovnání. Na takovém místě bych se rozhodně neusmívala. Spíš klela... a to peprně. A jak probíhá takový úklid v mém podání? Nejdříve jsem se málem ukýchala k smrti. Nejsem alergik, ale v tu chvíli by mi to nejspíš moc dušiček nevěřilo. Pak jsem si málem přivydělala rozbitím svých drahých jediných a zapomenutých brýlí, přizabila se keramickým prasátkem a zvrtnula si nohu při seskoku ze židle. Poslušně hlásím... vzniklé škody = 0, ztráty na životech taky žádné a já... kosti v celku, dech pravidelný. Takže tolik ke dnešnímu dni. Doufám, že jste si ho užili alespoň tak jako já. Zase někdy příště.
Pac a pusu Vaše Nicol
† 15. 11. 2009 | kód autora:
VANUž je to nějaký čas, co jsem do tématu "můj milý deníčku", přispěla naposledy. Kdyby nebylo jisté skvělé a báječné holčiny, nejspíš by to trvalo mnohem déle. Takže můžete děkovat či proklínat, tohle nechám jen a jen na vás. Dlouho jsem uvažovala, čím pokračovat... Nakonec jsem se však rozhodla z útrob harddisku zachránit rozepsanou část svých dojmů ze své báječné dovolené, které jsem pro vás těsně po návratu začala psát. Doba co? No nic, o tom, že jsem děsná ostuda, raději pomlčím. Od té chvíle uplynula již značná doba a stala se spousta věcí, ale snad nepohrdnete onou vzpomínkou na pár slunných srpnových dní...
Návrat - tak kraťoučké slovo skrývající tolik rozporuplných pocitů. Je vůbec možné se v nich vyznat? Ještě před pár dny jsem ležela na plážovém lehátku a sledovala noční oblohu plnou hvězd a dnes... zpět v realitě. Mám chuť chytit první letadlo a vrátit se zpět a zároveň jsem tak šťastná, že jsem zase doma s lidmi, které mám tak ráda. Těch dvanáct dní mi teď připadá jako sen. Sen na nějž však nechci nikdy zapomenout. Ještě teď na tvářích cítím ten chladivý závan větru v rozžhaveném srpnovém dnu. Písek mi stále proplouvá mezi prsty u nohou hnán další a další vlnou, která jej odnáší tam a zpět. Kolem mě neutichají ony vzrušené rozhovory ostatních turistů přicházejících ze všech koutů světa. Avšak tak jako mizely mé stopy zanechané mezi drobnými zrnky písku, tak uplynula i tato neuvěřitelně krásná doba strávená na kouzelném a tajuplném ostrově Kréta. Slovy snad ani nedokážu zachytit vše, co mám na srdci. Je toho tolik! Ale pokusím se o to. Tak tedy, jak to všechno začalo?
Devátého srpna jsem se ocitla na mošnovském letišti a nějak stále nedokázala vstřebat fakt, že za necelé dvě hodiny nastoupím na jedno z letadel a vydám se vstříc neznámu. V duchu jsem přemítala nad tím, zda jsem nic nezapomněla. Ale co se dalo dělat? Co jsem neměla, jsem prostě neměla. S tím už se nedalo nic dělat. Pas, místenku, peníze a to "nedůležitější" – foťák – jsem žmoulala v dlaních, takže co řešit... Žádné katastrofické scénáře se však nakonec nekonaly a až na pár maličkostí, které mě ani nenapadlo sbalit, jsem měla vše. Zbytek se ale většinou našel v kufru mé skvělé a trpělivé spolucestovatelky. Výměnný "obchod" tedy fungoval bez jakýchkoliv problémů.
Zase odbíhám, ale to je u mě, jak jste si jistě všichni všimli, zcela normální. Takže... letiště. Nemusíte se bát. Nebudu Vám tu popisovat každičkou minutu. Nechci tu strávit mládí. Odbaveno, pasová kontrola byla za námi a mohli jsme nastoupit. Už stačilo jen vystoupat pár schůdků a byly na palubě. Zvláštní pocit. Těšila jsem jako malé děcko! Vždyť už je to sedm let, co jsem letěla naposledy. Se psíma očima si vydobila místo u okna. S napětím a nedočkavostí jsem vyčkávala na okamžik, kdy se podvozek odlepí od země a my se ocitneme ve vzduchu. Tu chvíli miluju. Nohy máte na zemi a přitom pod Vámi vlastně vůbec nic není! Mokrou runway jsme nechali daleko za sebou a za občasných turbulencí jsme pokračovali v naší více jak dvouhodinové cestě na jeden z nejkrásnějších řeckých ostrovů.
Tak a je to tady. Poprvé ve svém životě poznávám letiště v Heraklionu. Davové šílenství skutečně funguje. Hnali jsme se jak stádo a stejně nám to bylo k ničemu. Naše kufry ještě nebyly vyloženy. Jak by taky mohly... Nastala tedy další chvíle čekání. Wow. Stal se zázrak a já popadla své drahé milované zavazadlo s jehož balením jsem se tak mořila. Dorazilo v pořádku. Jen ten mumiový obal byl drobátko potrhaný, ale látka byla ok, takže jak se říká, "není co řešit". Není? Ale bylo. Musely jsme najít delegátku a autobus. Vše klapalo jak po drátkách. Dokonalá idylka. Cestou do hotelu jsem fascinovaně hleděla z okna a tím svou drahou spolucestovatelku pořádně bavila. Copak můžu za to, že ona tu byla snad milionkrát a zná Řecko jako své boty? Jak moc se to od deštivého léta, zamračené oblohy a vlastně všeho, co je pro naši zem typické, lišilo! Všude kolem nás stařičké olivovníky, jejichž kouzlu jsem zcela podlehla.
Být či nebýt? Nebo spíš – který z hotelů je vlastně ten náš? Kde sakra vystupujem? Jen drobounký zádrhel na naší dosud poklidné cestě k ubytování. Paráda, i tento problémeček jsme vyřešily a vystupujeme před malým rodinným hotýlkem téměř na pobřeží. Na pláž to máme jen dvě stě metrů!!! Skutečně jsme byly na místě a já tomu nemohla uvěřit. Bylo to jako pohádka. Kufry jsme hodily do našeho strategicky umístěného pokoje v přízemí (jen pár schůdků od bazénu, recepce a jídelny) a už u mě začal "nepatrně" propukat syndrom "Co kdyby...", jak ho s oblibou nazývá má jmenovkyně a spolubydlící v jednom (díky za trpělivost, kterou jsi se mnou měla). Co tedy s doklady a tím "majlantem", co jsme s sebou měly? "Co kdyby se tu někdo vloupal? Co kdyby se něco ztratilo? Co pak?" - příšerná vlastnost. Jak já chci být pohodář a mít všechno na háku. Tentokrát jsme vše nacpaly do kufru a s rozhodnutím si následující den přece jen zaplatit trezor vyrazily na obhlídku. Musely jsme přece rekognoskovat terén, že... Byla jsem unešena. Dokonce nebylo ani nijak příšerné horko. Prostě paráda. S nadšením dítěte, jež dostalo tolik vytouženou hračku, jsem hltala každičký okamžik, detail, no prostě všechno, co mohla má unavená a vyčerpaná šedá kůra mozková vstřebat. A jistě nemusíte hádat třikrát, abyste uhodli, kam směrovaly mé kroky. No samozřejmě na pláž a k moři. Dobrý, s tím záchvatem smíchu se můžete krotit. To ještě totiž nevíte, že jsme do něj "musely" ještě ten večer vlézt. Takže jsme se jako jediné dvě střelené turistky koupaly v devět večer za naprosté tmy, jen s hvězdami nad hlavou. Ale byla jsem šťastná a spokojená.
Druhý den ráno jsme po ranním posnídaňovém ráchání se v bazénu vlítly mokré od hlavy až k patě na informační schůzku s delegátko. Hups, nějak jsme to prostě časově nevychytaly. Obvykle chodím všude alespoň o půlhodiny, no dobře kecám, tak o deset minut dřív, ale ten den... No prostě a jednoduše, byla jsem u vody. A jak já se dostanu do kontaktu s vodou... konec. Takže pokračujeme v jízdě, držte si klobouky. Nabídka výletů. Uáááá! Chci všude! Blééé! Dostávám infarkt. – Asi takhle by se dala zhodnotit moje prvotní reakce. Aneb turista se dostal na dovolenou a začíná přepočítávat měnové kurzy. O cenách výletů raději pomlčím, ty jsem tutlala i doma. Nakonec jsme se přece jen dohodly na třech a dostaly jsme slevu... pár procent... No lepší než drátem do oka, ne? Takže o značnou sumu lehčí jsme se vrátily do svého útulného pokojíčku a jako správné ekonomky a čerstvé bakalářky s razítkem na titulech, které ještě ani nezaschly, jsme si uvědomily, že je na čase si udělat rozpočet. A nebylo to ani tak těžké. Prostě, drazí páni docenti..., měli byste z nás opravdu radost. Za pár minut jsme si to totiž naloženy lehátkem, opalovacími krémy, hektolitry vody, mp3, časopisy a knihami štrádovaly rovnou na pláž. Bacha, vorvani útočí! No, nejspíš nebyl dobrý nápad zapomenout si namazat prsty na nohou. Varování pro všechny... na tohle opravdu nezapomínejte, zvlášť, když se mocně pokoušíte o dokonalé opálení a druhý den vás čeká "namáhavý" výšlap po vykopávkách.
A jak to bylo dál? Tak o tom zase někdy příště.
† 15. 11. 2009 | kód autora:
VANKrásný prázdninový den,
nevíte čím se v posledních dnech prázdnin zabavit, co dělat? Nudíte se? Máme pro Vás tip! Je tomu sotva den, co světlo internetové sítě spatřilo nové literárně-grafické fórum World of Stories. Co od něj očekávat? Své zde najdou milovníci tvůrčího psaní, grafické tvorby i hry The Sims 2. Patříte mezi ně? Podělte se a pochlubte se svými příběhy, přečtěte si díla druhých, bavte se, poznejte taje skrytých a tajuplných světů! Připojte se k nám na www.world-of-stories.bestofforum.com...
Těšíme se na Vás a přejeme Vám krásný zbytek prázdnin.
Vaše World of Stories a s ním Nicol a Enamorandos
† 15. 11. 2009 | kód autora:
VANČas příšerně letí. Čas třináctihodinových směn je dávno za mnou, stejně jako polovina prázdnin či přípravy na dovolenou. Ano, slyšíte správně. Jen pár hodin a nasedám na letadlo. Zní to neuvěřitelně... hlavně pro mě. Snad jsem na nic nezapomněla. Nezapomněla jsem na něco? No, snad ne. Co nemám, to nemám. Čím víc si to opakuju, tím míň to zabírá. Hlavně, abych nezapomněla pas, voacher, kartičku, peníze, brýle, klíček od kufru a a... Byl by docela průšvih zapomenout ho doma. Nevím, jestli by se ten zámeček dal překousat zubama. Asi ne, když nepoužívám Colgate Total, co? Dovolená, jak moc jsem se na ni těšila a těším, ale teď mám malou dušičku. Už je to sedm let, co jsem letěla naposledy. Ne, že bych se letu snad bála. Už se na něj těším, jen ta příprava před ním... Snad nepošlu kufr někde na opačný konec světa. Ta má "masivní truhlička" by sice jistě prozradila svou přítomnost na cizí palubě, ale znáte to. Náhody se dějí. Takže myslete na mě a mé drahé cestovní zavazadlo. Poslušně také hlásím, že jsem smazala všech tři sta snímků na foťáku, koupila hromadu baterek a jak jsem jisté drahé osůbce slíbila, budu fotit, fotit a fotit. Pokud se tedy nějaký snímek vyvede (předem varuji, nejsem žádný profesionální fotograf), podělím se s Vámi o tajuplné zákoutí Kréty, která hodlám prozkoumat. Právě tam totiž směřují mé kroky... či roztažená křídla? Ať tak či tak, hodlám právě na tomto místě strávit dvanáct báječných a nezapomenutelných dní. Takže se s Vámi těmito pár řádky loučím. Brzy nashledanou či na napsanou? Prostě a jednoduše, mějte se tu krásně, skládejte básně a nezvlčte mi tu.
† 15. 11. 2009 | kód autora:
VANZpravodajství z prvního pracovního dne. Paráda! Pusto, prázdno, nikde ani živáčka. Je půl desáté. Obsloužila jsem sotva deset lidí. Necelé tři hodiny směny za mnou. Zbývá deset! Jestli tu bude takhle "živo", asi si za chvíli vypíchnu oko propiskou. Zatím se překvapivě držím. No, jen tak mezi námi, vstávat o půl šesté, to není nic pro mě. Navzdory tomuto faktu, jsem ale zatím docela čilá. Už jsem stihla vyleštit veškeré sklo, umýt stoly, nakoupit, doplnit zboží, přepočítat špatně odvedenou kasu a přemýšlím, čím se budu bavit dál. S takovou do těch plavek nezhubnu. Ach jo. No co se dá dělat... Ne, že bych si přála nějaký supr extra nával, to ani náhodou. Po tom mé srdce skutečně netouží. Vydat kolem tří set obědů a večeří a mezi tím obsloužit další zákazníky, dá docela zabrat. Lidi! Konečně. A dokonce i první dýžko v tomto roce, nebo spíš od uzavření nové smlouvy. Padesátník?!? No hochu, moc ses nepředal, ale budiž. Kecám. Dýžko, s nebo bez, to je jedno. Hlavně, když se tu neukoušu nudou. Miluji víkendové směny!
Půl páté. Odvolávám a kapituluji. Proč se proboha říká – "necítím nohy"? Co je to za nesmysl? Já je cítím až moc. Je pravda, že poslední dobou poměrně zahálely, ale to svedu na státnice. Občas jsem sice na chodbě vychodila koleje a nechci vidět, jak to tam bude vypadat poté, co se sundá lino, ale to bylo asi tak vše. Pominu-li ten maratón, který jsem provozovala místo klidného procházení se matičkou Prahou. Nad čím ale nepřestávám vycházet z údivu, jsou některé "prasečí" zvyky lidí. Omlouvám se za ten výraz, ale někteří jsou vážně prasata s iq nedosahujícím ani iq bublajícího bahna. Na druhou stranu se však najdou i takoví, kteří Vás mile potěší a alespoň trošičku zpříjemní ono pracovní nasazení. Hlavně teď nezačněte brblat, že nemakám. Kromě té chvíle ráno a asi pěti (no dobře, deseti minut), kdy jsem do sebe naládovala své milované špagety, jsem se až do této chvíle nezastavila. Začínají mi slzet oči a na čísla na kase sotva vidím. Asi bych měla vyhlásit něco jako celoměstské hlášení: "Bacha, kliďte se všichni z cesty! Vycházení ven či vyskytování se v okolí cest po osmé hodině večerní je přísně zakázáno. V rámci vlastního bezpečí a pudu sebezáchovy nevycházejte..." Proč se konce směny tak hrozitánsky vlečou? Jdou ty hodiny vůbec dobře a nebo je to pokus, jak mě co nejvíc "potěšit"? Tak a teď už dost! Jsem svěží, čilá a optimistická. Ale už vážně. Žádná ironie či sarkasmus. Jsem ráda, že tu můžu být. Znovu mezi lidmi a nepřemýšlet nad věcmi, které poslední dobou staly, a které budu (ač nechci) muset vyřešit. Bože, tam je tak krásně! Kdyby tady nebylo vedro k padnutí... ale to je zase trénink na dovolenou. Ha, našla jsem další výhodu. Můj optimismus se pomalu navrací. Teď se tak dívám... kde mám auto?!? Ach, dobrý. Už ho vidím. Moji malou poježdovací "šunčičku" zastínil nějaký naleštěný bavorák! Copak to se dělá, takhle mě lekat? Doufám, že ta žlutá barva na světlech, je jen odraz slunce.
Někdy během směny. Už jsem vážně přepracovaná. Sice netopím hostům drobné v polívce, ale nepoznat rozdíl mezi litrovou a půllitrovou lahví, je už vážně ostuda. Další dýžka na světě. Jsem to ale šikulka. Že bych trpěla takovou vadou na kráse jako je šarm? Snad mě teď neberete příliš vážně, protože kousavý humor je momentálně to jediné, co mě drží při životě. Je to zvláštní, ale začínám mít ráda padesátníky. Dneska mi je tu nechává snad každý. Ostatních drobáků, kterých byla kasa před mým příchodem plná, jsem se úspěšně zbavila. A pak, že poslední dobou platí všichni v drobácích... Dokonce jsem na tom byla už tak, že jsem musela letět vedle, abych měla z čeho vracet! Mám snad na čele vytetováno – drobnější než dvoutisícovky neberu? Rozdávali je snad někde zadara? Jestli jo, chci okamžitého tipa, shazuji pracovní uniformu a letím tam... Páni, to je ale fáro. Takovým bych se chtěla projet. Někde na široké cestě, kde nepotkáte ani živáčka. Jen tak otestovat, co to umí. Jinak bych se s ním bála jen vyjet na ulici, abych někde nepoškrábala lak. To mi připomíná včerejší cestu domů. Ne, že bych snad škrábla lak, ale spíš to "testování". Jela jsem domů a ve vedlejším pruhu jeli asi čtyři mladí kluci. Naleštěné auto, rozhodně silnějšího a výkonnějšího motoru, než toho, co jsem měla pod kapotou já. Fakt, že jsme se stále drželi zhruba na stejné úrovni, mě docela překvapil. Jednou o čumák vepředu oni, pak zase já. Podotknu, že předpisy jsme dodržovali (tedy já určitě). Ale okamžiky, kdy jsem je vyhlížela ve zpětném zrcátku, mě docela hřály u srdce. Ne, že bych snad byla pilot formule jedna. Do Schumiho, Kimiho, Kubici či Hamiltona mám opravdu daleko, ale zařadit z jedničky na čtverku, jsem zvládla o poznání rychleji než oni. Myslím, že v ten moment tam nezazněla ona pověstná vět – "No jo, ženská." Tu opravdu "miluji". Když už něco takového vypustíte z papulky, zkuste to alespoň zahrát do outu, jako kdysi můj děda. Ten při mém znechuceném pohledu dodal: "Ženské přece jezdí opatrněji." Na to nebylo co říct. Dědeček mě prostě dostal. Ale to je celý on. Jedno překvápko za druhým... Jestli příští týden hlásí tropická vedra, vyklidím tu velkou lednici, ve které máme petky a stěhuji se tam. Takže až uvidíte holku v černé sukni a bílé halence, která jakoby vypadla z reklamy na Komerčku, tak to jsem já... Za poslední půl hodinu tu projelo stotřicetosm aut a kolegyně si jde zrovna zapálit svou dvacátou cigaretu. "Tak já si vezmu ještě druhý koláček. – Maminko, měla jste sice tři, ale my to nepočítáme"... Tomu, co vymyslí úspěšný likvidační prostředek na mouchy, budu nadosmrti vděčná. Díky za jakékoliv pokusy. Ti malí "miláčkové" mi už pijí krev, a to nemusí být ani komáři... Trénink cizích jazyků – další plus. Je slovenština "cizí" jazyk? Někdy si připadám, jako bych ji slýchala pomalu víc, než češtinu. Áno alebo nie? Hej! Snad nejpoužívanější slovenské slovo. S tím si vystačíte prakticky všude... Věta – "Vy jste tu měli..." Madam, to mi opravdu pomůže! Jsem tu první den a předtím jsem tu skoro čtvrt roku nebyla! Už vidím, jak se dozvím, že to, co jsem tady na základě těch štěněčích očí a své přirozené snahy pomáhat hledala, se tady už alespoň měsíc nevede. Asi se pak zasměji... Páni, tomu říkám bezva nákup! Koupit šest zákusků za šestadvacet jeden! Docela jsem se zasmála. Takové story, které se tu dovím... Nic ze mě ale nevydolujete. Dodržuji "zpovědní" tajemství mezi hostem a mou maličkostí... Páni! Zase jsem se nejspíš naučila nové slovo. Ale má skleróza přetrvává. Teď si nemůžu... A už to cvaklo. Tak jsem se už dlouho nerozepsala. Utřídit myšlenky, to je přesně to, co potřebuji. Všechno ze sebe dostat... Zase se vrátil můj oblíbený zákazník. Ten pán je opravdu neskutečný. Koupil zbylé zákusky a teď ještě dvě nejdražší zmrzliny, co tu máme. Je hrozně fajn. Upovídaný až běda a vysmátý jak lečo. Přesně takové hosty mám ráda. Pak jsou případné kyksi vlastně nic, jen důvod pro zasmání... Těsně před zavíračkou se lidi jen hrnou. Takže konec. Snad brzy...
† 15. 11. 2009 | kód autora:
VAN
Začalo svítat, ale to už Julie seděla na balkóně a s vážným výrazem ve tváři sledovala klid v přístavu. Dnes to mělo být naposledy. Ve vedlejší místnosti na ni čekal béžový kufr s tím málem, co vlastnila. Nedalo moc práce ho sbalit, ale i tak tím strávila celou noc. Vzít cokoliv a strčit to do jeho látkových útrob bylo, jako zrazovat celý svůj život. Nikdy před ničím neutíkala, ale dnes se nedovedla zachovat jinak. Nedovedla dál žít v domě, který patřil i jemu. Nedovedla se vyrovnat s jeho ztrátou, i když předstírala, že žije dál. I to, že bude mít konečně práci, bylo jen pouhou výmluvou. Její srdce vědělo, že utíká.
Trvalo ještě několik hodin, než vstala a opustila svou svatyni smutných myšlenek. Poskládala tenkou deku, zavřela za sebou dveře na balkón a položila ji na postel. Ještě chvíli stála uprostřed ložnice a vrývala si do paměti každičkou drobnost této nevelké místnosti. Ani ji nestihla dokončit... S kufrem v ruce opustila dům. Už se neohlédla. Nerozloučila se ani s paní Mastroianni. Zbaběle utekla, alespoň tak se v ten moment cítila – jako zbabělec.
V přístavu už na ni čekala Viktorie. Zády se opírala o rudé naleštěné Ferrari a dívala se směrem k Ischii. Julie na okamžik zaváhala. Ještě byl čas vrátit se. Rozmyslet si celé to bláznovství a vrátit se domů. Ale co je teď jejím domovem? Ty prázdné místnosti, ve kterých už nikdy neuslyší jeho hlas? Ne, to všechno je minulost. Dnes je to naposledy, co uvidí tyto břehy, co se nadechne tohoto vzduchu, co jí zdejší vítr rozevlaje vlasy. Dnes udělá tlustou čáru za svou minulostí. Odjede a snad se i jednoho dne vrátí. Snad ještě uvidí Itálii, Porto Angelo a svůj dům. Jednou, až bude dost silná...
"Buon giorno!" zvolala Viktorie vesele. Čekala tu sotva pár minut, ale i to jí připadalo jako věčnost. Tolik nesnášela čekání.
"Buon giorno." Usmála se na ni a zvedla kufr ze země.
"Nemusíš mít strach. V Londýně se ti bude určitě líbit. Uvidíš, že si to tam zamiluješ." Rozplývala se Viktorie a snažila se zahnat všechny její pochyby. Moc dobře si totiž všimla toho nejistého letmého úsměvu na Juliině tváři.
"Ukaž, pomůžu ti s tím." Aniž by počkala na odpověď, popadla Juliin kufr a natrénovaným pohybem ho hodila k těm ostatním. O tom, že cestuje nějak nalehko, se už raději nezmiňovala.
"Grazie."
"Nejvyšší čas vyrazit." Zavelela Viktorie s autoritou sobě vlastní a nasedla do auta. Pocit, že dnešek je posledním dnem, kdy zůstane v tomto státě, v městečku Porto Angelo, ve svém domě, najednou až neuvěřitelně zesílil. Dnes udělá tlustou čáru za svou minulostí a vrhne se vstříc budoucnosti. Co ji asi čeká?
"Čeká nás dlouhá cesta. Teď pojedeme na letiště. Do Říma je to víc jak dvě hodiny cesty..." spustila ihned, jakmile Julie nastoupila.
"Jednou ti takové koupím... a k tomu velký dům s bazénem a obrovskou skříní na boty... a služebnictvem samozřejmě." Ozýval se jí hluboko v srdci jeho hlas.
"Stačil by mi i srub na pláži, když bys tam byl se mnou. Nic víc nepotřebuji." Další vzpomínka, další bodnutí u srdce. Konečky prstů lehce přejela kožený potah sedadla.
"Jen, kdybys tam byl se mnou..." znovu se jí v mysli vybavila slova z onoho horkého červencového dne, kdy se spolu s Mattem procházela ulicemi Říma. Ozvalo se tiché pravidelné předení motoru. Viktorie přehodila nohu z brzdy na plyn, uvolnila spojku a o to silněji přišlápla plyn.
"Připoutej se." Stihla Julii ještě varovat, ale než ta dvě krátká slova dořekla, byly už daleko za tichým přístavem. Viktorie byla ve svém živlu, přeřazovala z jedné rychlosti na druhou, ručička tachometru se nezadržitelně pohybovala stále směrem doprava. Na tváři jí zářil úsměv. Milovala rychlou jízdu, milovala tyto spletité úzké uličky a něčím tak malicherným, jako jsou značky, si očividně nelámala hlavu. Omezení rychlosti? Zákaz vjezdu? To pro ni byly jen šmouhy a barevné oživení cest. Julie zaryta do sedadla mlčela. Nevěděla, jak začít a ve skutečnosti ani neměla náladu mluvit. Viktorie ji k něčemu takovému ani nenutila. Na povídání měly ještě spoustu času, ale italské uličky za pár okamžiků zmizí. Chtěla si tu jízdu vychutnat. Dlouho si ji nezopakuje.
Rozmrzele sundala nohu z plynu a začala brzdit. "Proč je to tak blízko?" mihlo se jí hlavou, ale to už nasadila svůdný úsměv na letištní ochranku a nechala si ukázat cestu k hlídané garáži, kterou jí otec před dvěma dny zamluvil.
"Grazie." Usmála se na něj a ještě naposledy ukázala, co její miláček umí.
"No a jsme tady." Bylo to poprvé, co slyšela ve Viktoriině hlase zklamání. "Letí nám to v jednu. Ale nejspíš, ostatně jako vždycky, bude mít letadlo zpoždění." Popadla Juliin kufr a zamknula auto.
"Teď musíme projít letištní kontrolou a vyzvednout si letenky. Pojď, půjdeme tudy." Kývla směrem k nedaleké budově s velkými prosklenými dveřmi. Velká vzdušná hala se zašedlými dlaždicemi, spoustou cedulí, laviček a živými květinami, Julii na první pohled okouzlila. Vysokými okny prostupovaly sluneční paprsky a společně s vířícím se prachem dodávaly prostoru jedinečné kouzlo.
"Buon giorno." Usmála se na ně starší prošedivělá žena v uniformě letištního personálu.
"Buon giorno. Měla bych tu mít dvě letenky na jméno Ebrow."
"Momento, signorina." Žena sklopila zrak a pár údery do klávesnice ověřila Viktoriino tvrzení.
"Viktorie Ebrow a Julie Bertinelli?" ujistila se a po Vikyině přikývnutí se otočila směrem k protější skříňce. Viktorie se na Julii letmo usmála a odložila si své příruční zavazadlo.
"Ano, vše je v pořádku. Prosím, tady jsou...Šťastnou cestu, signorina." Naposledy se na ni usmála a začala se věnovat čtyřčlenné rodině, která teď byla na řadě.
"Tak to bychom měly a teď už si můžeme v klidu někam sednout." Popadla kufřík a začala se rozhlížet kolem sebe.
"Ach, podívej, ještě pořád je tu ta stará kavárna! Pojď, sedneme si tam! Tak báječný kafe jsi nikdy nepila. S tátou jsme se tu vždycky stavili, když jsme někam letěli." Řekla nadšeně a už se hnala přímo k ní, držíc Julii za ruku.
"Báječný. Tam vzadu je volný stůl." Oči jí svítily nadšením. Byla tu spousta vzpomínek,... i na doby, kdy byli ještě rodina.
"Dáme si dvě kávy. Grazie." Objednala, aniž by nechala číšníka vůbec promluvit. Její spontánnost Julii ohromovala.
"Oh můj bože, ten je ale sladký." Rozplývala se při pohledu na pozadí rýsující se v těsných černých kalhotách.
"Dala bych si říct." Zasmála se a otočila se zpátky k Julii.
"Promiň, na to teď asi nemáš náladu, že?"
"Nezlobte se, ale asi teď nebudu tou pravou společnicí na cesty."
"Jaképak omlouvání?" Viky nadzvedla obočí. "Na tvém místě bych se už dávno zhroutila." Mávla rukou. Dělala to tak neustále. Každičké slovo doprovázelo nějaké gesto. Nikdy nedokázala zkrotit svůj temperament natolik, aby dokázala nehybně sedět.
"A už mi, prosím tě, přestaň vykat. Říkej mi Viktorie nebo Viky... Grazie." Nedokázala si odpustit ani ten svůdný úsměv, když před ni položil horký šálek.
"Uvidíš, že lepší jsi nikdy nepila." Mrkla na Julii a nasála onu slastnou vůni.
"Let číslo 742 do Londýna! Prosíme cestující letu 742 do Londýna, aby se dostavili..." Vikyiny oči se rozšířily překvapením.
"Ksakru!" zaklela a alespoň jedenkrát usrkla černou tekutinu. Pak nasupeně praštila bankovkou na stůl a zvedla se k odchodu.
† 15. 11. 2009 | kód autora:
VAN
Africká fialka (Saintpaulia ionatha)
Ve svém okolí tyto květiny navozují spirituální atmosféru. Dokud rostou, mají ochranné účinky.
Aloe (Aloe vera)
Hlavní užití je při rituálech věštění a duchovního vývoje. Aloe je tradičně spojována se ženstvím. Usušené listy se dávají do kadidel používaných pro vzývání Luny, které je žádána, aby pomohla porozumět problémům a proniknout do podstaty věcí. Naopak z čerstvých listů vymačkaná šťáva se přidává do očistné koupele.
Bazalka pravá (Ocimum basilicum)
Bazalka je spojována se smrtí a nesmrtelností. Dodává odvahu čelit smrti, zejména symbolické (např. při iniciaci). Při tomto způsobu užití se podávala jako nápoj, dále se přidávala do rituální koupele před obřadem a také do kadidla. Kněží Rohatého Boha nosili snítku bazalky od svátku Lugnasadh (srpnová noc) do svátku Alban Elued (podzimní rovnodennost).
Bez černý (Sambucus nigra)
Nošení černého bezu odráží útočníky všeho druhu. Po zavěšení nad okna a dveře zabraňuje zlu vstoupit do domu. Nošení bezinek chrání před zlem a negativními silami. Keř černého bezu rostoucí poblíž domácnosti napomáhá jejímu klidnému chodu. Bezové dřevo je taktéž výborné na výrobu magických holí. Víno z bezových květů a bezinek pil podle vyprávění Ódin, nejvyšší severský bůh. Nikdo se neopovážil vykácet či vypálit březový kmen. V Dánsku se těšil takové vážnosti, že si ho námořníci pěstovali na svých dvorcích a věnovali mu všemožnou péči. Víno z jeho květů se používá při slavnostech letního slunovratu. Štávu z čerstvých listů lze použít jako uklidňující oční kapky, rozdrcené listy pak jako obklad na řezné rány. Bezinky lze kromě jejich léčebných účinků užít i jako prostředek pro získání modři na barvení rouch.
Blahovičník kulatoplodý (Eucalyptus globulus)
Eukalyptus, pod kterýmžto názvem tento strom asi známe spíše, rozptyluje uměle nahromaděnou negativní energii v domě (např. po hádce). Používají se jeho listy, které jsou nejčastěji užívány v léčebné magii. Ať už sušené v kadidle, čerstvé vařené ve vodě a uvolňující vonné výpary, nebo jako pokojová rostlina. Stejně dobře působí na nemocné i silice vypařující se z eukalyptového oleje.
Blín černý (Hyoscyamus niger)
Blín se občas používal k věšteckým účelům, častější je však jeho použití ke škodlivým účelům, čehož využívala zejména tzv. "černá magie". Droga připravená z rostliny způsobuje šílenství nebo i smrt. Blín mj. tupí bolest a vymazává vzpomínky. Přidával se do čarodějných mastí určených k létání. Jeho odvar pili mladí adepti temných nauk, aby ztratili zábrany účastnit se čarodějnických rituálů. Jako bylina smrti se pochopitelně spojuje s podsvětím a umožňuje navázat kontakt s dušemi zesnulých. Celá rostlina je prudce jedovatá!
Bříza bělokorá (Betula pendula)
Koště z březových větviček se používá k "vymetení" zlých sil ze svatyně. Míza, kterou získáme naříznutím kůry, je sladká a dá se z ní připravit víno pro svátek Alban Eiler (jarní rovnodennost). Bříza je také zmiňována v souvislosti s bohem Thórem. Podle tradice lze kůru loupat pouze ze stromu, který Thór poznamenal (tj. který zasáhl blesk).
Citroník pravý (Citrus limon)
Ve šťávě citrónu smíchané s vodou se omývají magické předměty (amulety, talismany, šperky...), které byly získány z druhé ruky, aby se zbavily negativních vibrací. (K tomuto účelu je také vhodná slaná voda a následné "nabíjení" na slunci. - pozn. aut.) Citroník vyrostlý ze semen citrónu, který jste snědli, je vhodný dárek pro milovanou osobu.
Čajovník čínský (Camellia sinensis)
Spalování lístků čajovníku přináší bohatství. Sušené listy jsou součástí talismanů, které mají dopomoci k penězům. Odvar (čaj) je základní složkou nápojů lásky.
Dračinec obrovský (Dracaena draco)
Z poraněného kmene vytéká krvavě červená míza, která se ve formě sušeného prášku prodává pod názvem "dračí krev". Tento prášek spolu s dračincovým dřevem se přidává do kadidel k umocnění jejich síly. Zapálením těchto kadidel se zvyšuje hladina dosažitelné energie. Dračinec je považován za ochrannou bylinu a užívá se při vysvěcení rituálních pomůcek (zejména meče). Podotýkám, že se bavíme o stromu, který roste v tropických krajích, nikoliv o domácích rostlinách (dračinec deremenský a lemovaný), tak je prosím netýrejte nařezáváním.
Durman
Plody obsahují halucinogenní toxin, jehož několik kapek přidaných do "létací masti" navodí několikahodinové vidiny.
Jabloň domácí (Malus domestica)
Jablko je symbolem nesmrtelnosti. Dále je také známým symbolem lásky, proto je součástí všech substancí, které ji podporují. Polití kořenů jablečnou šťávou je obětí za usmíření stromů při obřadech. Dřevo jabloní je součástí ingrediencí pro dlouhověkost a nesmrtelnost; dále je také mimořádně vhodné pro magické hole. Šťáva jablek nahrazuje krev při obřadech, u kterých je vyžadována. Když rozkrojíte jablko, uvidíte pentagram, proto je tento plod také symbolem ochrany.
Jahodník obecný (Fragaria vesca)
Pro své obecně léčivé vlastnosti se používají listy, ale především plody, které obsahují vysoký obsah vitamínu C, dále minerály a stopové prvky. Nálev z listů je velmi mírné tonikum, které zbavuje nervozity a pomáhá při žaludečních a střevních potížích. Z listů lze připravit také odvar, který lze používat na afty, infekci ústní dutiny, rány a omrzliny a jako kloktadlo při bolestech krku. O letním slunovratu se pije jahodové víno nebo čaj pro lepší kontakt s nadpřirozenými bytostmi. Jahody jsou zasvěceny Bohyni Matce, proto se přidávají do všech pokrmů určených k její poctě.
Jasan ztepilý (Fraxinus exelsior)
Jasan je rostlinou obrannou - hůl z jeho dřeva nad dveřmi vašeho příbytku odráží škodlivé vlivy. Listy se používají v ochranných amuletech. Velice vhodný je jasan pro magické hole, zejména v runové magii. Jasanové dřevo odpuzuje hady. Jasanové listy položené pod polštář prý vzbuzují věštecké sny.
Jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)
Staroanglické jméno jeřábu, "rowan", vzniklo ze skandinávského "runa". Je tedy jasné, že je spjat s těmito magickými symboly. Jeřábu se připisuje ochranná moc, především před nepřátelským čarováním a úderem blesku. Z kůry jeřábů si druidové připravovali červenou barvu na svá obřadní roucha. Nálev z jeřabin je dobrý jako antiseptické kloktadlo. Jeřabinové víno se používá při svátcích mrtvých (např. Samhain).
Jírovec maďal (Aesculus hippocasteum)
Jírovec se nosí jako obrana proti revmatismu, zánětům kloubů, bolesti zad a rýmě. Tři kaštany vás ochrání před lehkomyslností. Kaštan zabalený v bankovce a nošený v sáčku nosí peníze a přináší úspěch. Je to strom přinášející zdraví, jak ostatně napovídá jeho latinský název. Neplodným ženám pomáhá počít dítě.
Jmelí (Viscum)
Jmelí měli v úctě především druidové. Odsekávali je za úplňku zlatým srpem. Chrání před požárem i povodní; dává se do nápoje léčícího neplodnost. Pozor však na jedovatost jeho bobulí! Pro léčebné účely se používají výhradně usušené větvičky a listy. Působí tišivě na nervový systém, zkoumají se jeho protirakovinné účinky. Ve velkých dávkách je však odvar nebezpečný stejně jako bobule.
Kopr vonný (Anethum graveolens)
Čaj ze semen kopru pomáhá pročistit mysl a zvyšuje schopnost soustředění. Kopr se přidává také do očistné koupele a do vody pro očistu posvátného prostoru. Žvýkání semen zamezuje zápachu z úst (ale doporučuji žvýkačku, semena jsou poněkud nepříjemné chuti. :)
Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)
Kopřivou naplněný sáček dokáže odrazit prokletí. Kopřiva je mimořádně silná obranná bylina. Hodíte-li ji do ohně, odpudí veškeré zlo. Je-li nošena s řebříčkem, utlumuje strach a zvyšuje sebevědomí. Je velmi účinná v očišťujících koupelích (nejlépe je použít mladé listy). V zahradách se pěstovala vedle růží, neboť zaháněla mouchy. Proto se doporučuje při problémech s tímto otravným hmyzem zavěsit do místnosti kytičku sušených kopřiv. Nálev z listů je jedním z nejlepších čajů proti dně a revmatismu. Je také výborný na pročištění krevního oběhu a růst vlasů. Pomáhá rovněž proti aftům a jako kloktadlo na bolesti krku. Vývar z oddenků je vlasové tonikum. Štáva z kopřiv nasáknutá v tampónu pomůže zastavit krvácení z nosu.
Kosatec německý (Iris germanica)
Nádherné květy kosatce zdobící oltář jsou jednoduchou a přitom užitečnou metodou, jak očistit místo od špatných vlivů. Počítejte ovšem s tím, že vám vydrží jen pár dnů. Kořen je využíván jako prostředek pro hledání a udržení lásky; dále také pro finanční zlepšení (je-li nošen či držen v pokladně). Jeho léčebné účinky jsou příliš silné pro domácí použití. Kadidlo se používá pro spojení s nejvyšším já. Odvar sloužil jako černé barvivo na roucha. Pozor, kořen úplně zaschne až za pět let!
Lékořice (Glycyrrhiza glabra)
Lékořice (někdy známá pod označením "sladký kořen") má protizánětlivé a protirevmatické vlastnosti. Snižuje žaludeční kyselost, podporuje činnosti jater, tlumí křeče hladkého svalstva, pomáhá dýchacímu systému, sráží horečku a odbourává cholesterol. Pozor, zvyšuje krevní tlak a vyplavuje z těla draslík! Stejně účinné, jako rostlina sama, jsou i její extrakty (např. známé pendreky nebo lékořicové bonbóny). V mystice je lékořice spojována především se sexuální magií. Vhodná je např. při silné žárlivosti.
Levandule lékařská (Lavandula officinalis)
Levandule se v lékařství používá zejména pro uklidnění nervového systému. Určitě i vám v dětství, když jste nechtěli spát, dávali levandulový čaj. Brr, ten byl hnusný, co? :) Pokud trpíte nespavostí, můžete vypít půl hodiny před usnutím šálek čaje, nebo (což je, aspoň z hlediska chuti, lepší) vetřít si do spánků kapku levandulového oleje. Levandule je také vhodná jako doplněk při odvykání návykovým látkám. Máte-li časté problémy s bolestí hlavy nebo migrénou, zkuste si připravit horkou lázeň s 15-20 kapkami levandulového oleje. Stravte ve vaně aspoň čtvrthodinu; potom si lehněte do zastíněného pokoje. Pokuste se usnout a po probuzení bude bolest pryč. Nepleťte si levanduli s rozšířeným muškátem (pelargonie), se kterým je tato léčivá rostlina často zaměňována. Levandule kvete modře, zatímco pelargonie má květy bílé až růžové.
Libeček lékařský (Levisticum officinalis)
Vložením sáčku s libečkem nebo přidáním odvaru z něj do koupele zvýšíte svou přitažlivost. Zejména je účinný před setkáním s novými lidmi. Silný odvar ze semen či listů v koupeli působí jako přírodní deodorant. Tuto lázeň lze použít také jako očistu před rituálem.
Mandloň obecná (Amygdalus communis)
Listí i dřevo je používáno pro úspěch a peníze. Pojídání mandlí léčí horečku a napomáhá moudrosti. Z dřeva mandloně se dělají magické hole.
Mandragora lékařská (Mandragora officinalis)
I naprostý laik už někdy slyšel o mandragoře, která je jakýmsi "neoficiálním vyslancem" všech magických rostlin. Nejcennější částí je její dužnatý kořen, připomínající člověka. Bobule této byliny se v dávnověku přidávaly do opojných nápojů pro zostření chuti. Mandragorové víno se používalo jako primitivní anestetikum při amputacích. Olej z mandragory se pak vtíral do spánků, aby přivodil ospalost a zahnal horečku. Roztlučený kořen smíšený s medem a mlékem se dal použít jako mazání na vředy. Kouř z mandragorového kadidla vyvolává vize. Bobule a kořen se také používaly jako afrodisiaka. Kromě vzácné mandragory lékařské existují ještě tři další známé druhy.
Meduňka lékařská (Melissa officinalis)
Všeobecně blahodárná povzbuzující rostlina. Nálev z listů se přidává do koupele. Čaj snižuje teplotu, uvolňuje napětí, poskytuje úlevu při bolestech hlavy. Uklidňuje při stresu a depresi, včetně poruch trávení způsobených těmito psychickými stavy. Studentům se doporučuje pro bystřejší chápání a lepší paměť.
Netřesk střešní (Sempervivum tectorum)
Sbírají se nejsilnější listy, ze kterých se vymačkává šťáva. Ta se dá zmrazit pro pozdější použití. Jedná se o velmi bezpečnou tekutinu, která je vhodná na popáleniny, otoky, řezné rány, prostě na poškozenou pokožku. Má totiž podobné účinky jako aloe. Bolesti hlavy, způsobené nedostatkem spánku, se dají odstranit potíráním spánků. V magii je považována za jednu z nejsilnějších obranných rostlin.
Oměj
Oměj je zasvěcen bohyni Hekaté, patronce čarodějnic a vládkyni podsvětí. Vyvolává pocity pádu či létání, ale narušuje srdeční rytmus.
Ořešák královský (Juglans regia)
Ořešák pomáhá těm, kdo již znají svou pravou životní dráhu, ale stále se nemohou odhodlat učinit rozhodující krok. Slouží také kandidátům iniciace, kteří se nemohou rozhodnout, zda budou pokračovat v nastoupené cestě. Pomáhá spojit se se svým vnitřním já a s bohy. Ze zelených slupek se připravuje žluté barvivo.
Pampeliška lékařská (Taraxacum officinalis)
Velmi silné diuretikum. Podporuje tvorbu a vylučování moči, aniž by však z těla vyplavovala draslík. Čaj z listů podporuje věštecké schopnosti. Je to rostlina Slunce a života. Mladé jarní lístky jsou výborné do salátu, který vašemu tělu doplní vitamíny.
Pivoňka korálová (Paeonia mascala)
Sušené roztlučené kořeny se používají k přípravě nálevu. Ten je vhodný na nervové potíže a městnání krve v játrech. Korunní lístky se rozhazují po obvodu magického kruhu a sušené květní lístky se přidávají do ochranných kadidel. Z pivoňky lze také připravit kadidlo pro poctu bohů medicíny a lékařských sil.
Prvosenka jarní (Primula veris)
Používá se u příležitosti svátku Beltane a je spojována se vzrůstající pohlavní aktivitou. Vlastně můžeme říct, že souvisí s celkovou vitalitou a plodností. Květy se přidávaly do salátů a zdobily se jimi koláče, vařené listy se zase pojídaly jako zelenina. V severské tradici je prvosenka zasvěcena Freyi a užívá se při obřadech k její poctě.
Rulík zlomocný
Štáva natřený na kůži vyvolává třes, závratě a poruchy vidění. Používala se při "létacích mastích".
Růže (Rosa spp.)
Růže byla, je a bude především symbolem lásky. Okvětní plátky se na Beltane přidávají do poháru, do kterého se ponořuje posvátná dýka. Můžete je také kandovat v cukru a pojídat nebo z nich vyrobit víno. Tato rostlina je také znamením diskrétnosti a mlčenlivosti. Je-li při shromáždění zavěšena u stropu, nikdo tento závazek nemůže porušit. Její okvětní lístky se také dají použít do nápoje určeného k připoutání váhajícího nápadníka.
Santal bílý (Santalum album)
Prášek ze santalového dřeva se spaluje při ochranných kouzlech; jedná se o velice používanou součást kadidel a vonných směsí. Náhrdelník ze santálových korálků působí jako ochrana a zvyšuje duševní vnímání. Santalové kadidlo navozuje poklidnou meditativní atmosféru a zvláště vhodné je pro hledání správné orientace, věštění, prorokování a hypnózu. Uklidňuje mysl a dovoluje vnitřnímu já se projevit.
Skořicovník cejlonský (Cinnamomum zeylanicum)
Skořice (sušená kůra z mladých výhonků rostliny) se přidává do kadidel pro zvýšení magických vibrací a k vytvoření pokojné energie. Je proto vhodná pro používání při rituálech hojení a věštění. Pro tyto účely je také užitečné pít skořicový čaj k vyladění a pročištění mysli. V sexuální magii se natírá pokožka těla zředěným skořicovým olejem pro povzbuzení mužské potence.
Šeřík obecný (Syringa vulgaris)
Šeřík odhání zlo. Jeho vysazením před dům chráníte své obydlí. Květy šeříku je možné vyzdobit dům, ve kterém straší, a tak vypudit nezvané duchy.
Tis červený (Taxus baccata)
Tisové dřevo je neuvěřitelně kvalitní a proto se (zejména na Severu) využívalo k dělání luků. Tis má ovšem i nádherné jehličí a je tak velmi oblíbený pro vysazování u hradů a dalších staveb. Sídlo severských bohů, Ásgard, např. obklopovalo houští tisů. Rostlina (až na dužinu plodů) je prudce jedovatá, tudíž rychle získala pověst "stromu smrti". Kousek tisového dřeva, nošený na nahém těle, chrání před uřknutím. Tis roste velice pomalu (snad jen pár milimetrů za rok), proto bychom se k němu měli chovat s úctou, kterou si zaslouží. Nejstarší známý tis je starý více než 2000 let! Tisové piliny se mohou přidávat do kadidla.
Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
Z květů a listů se vyrábí červený olej vhodný na pohmožděniny, křečové žíly, rány, vředy a sluncem popálenou kůži (pozor, olej je fototropní - vlivem slunečních paprsků dráždí pokožku). V magii se používá jako očistná rostlina, ať už jako kadidlo nebo jako přísada do vody pro omytí oltáře a rituálních pomůcek. Odpuzuje negativní energii a poskytuje žluté barvivo vhodné pro oslavy letního slunovratu.
Zdroj
† 15. 11. 2009 | kód autora:
VAN
Česky
Anglicky
Německy
Italsky
Francouzsky
Miluji tě
I love you!
Ich liebe dich!
Ti amo
Je t´aime!
Polibek
Kiss
Der Kuss
Bacio
La bise
Láska
Love
Die Liebe
Amore
L´amour
Miláček
Darling
Der Schatz
Tesoro
Le chéri
Líbíš se mi!
I like you!
Du gefällst mir!
Mi piaci
Tu me plaire!
Rande
Date
Das Treffen
Incontro
Le randez-vous
Napiš mi!
Write me!
Schreib mir!
Scrivimi!
Ecris-moi!
Copyright © 2008-2010
Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
