Odepřený svět - 2. díl (Schelbinda)

03. 05. 2008 | † 15. 11. 2009 | kód autora: VAN

Mlčky sedíme v autě. El se soustředí na řízení a zadní osazenstvo pomalu usíná. Výjimkou je nejmladší člen posádky, Susy, protože ta už dávno spí.
"Jak to tam vlastně je s nábytkem?" Zeptám se, abych ukončila to nepříjemné ticho, co tu vládne.
"Nějaký tam je, ale je to starší nábytek. Už dlouho tam nikdo nebydlel. Prozatím to snad nějak přežijeme a pak se poohlédneme po něčem novém," odpoví mi sestra a odbočí.
"Co všechno tam teď je?" položím jí další zvídavou otázku a vykulím na ni oči.
"Moc tam toho není. Je tam pár postelí, nějaké ty skříňky, pár židlí. No a pak věci, které jsou přimontované k podlaze nebo ke stěně," odvětí mi a znovu mlčí.
"Jak dlouho je dům prázdný?"
"Víc jak deset let."
"Páni," vydechnu, "a to se tam o to celou dobu nikdo nestaral?" dodám a moje fantazie začíná pracovat na plné obrátky.
"Ne, nikdo. Ale je to kouzelný dům. Sice trochu špinavý a zanedbaný, ale to se spraví. Uklidíme tam, vymalujeme, nakoupíme nový nábytek. Uvidíš, že se ti tam bude líbit."
Vykulím na ni oči. Přesně tohle jsem nechtěla, aby řekla. Páni, jak já nenávidím uklízení. Dobře, přiznám, nenávidím není to správné slovo, protože je docela mírné.
"Takže to znamená posekat celou zahradu. Vyčistit všechny pokoje," povzdechnu si, "Jo to zvládneme. V pohodě," dodám, když vidím její pohled a ona se na mě usměje. Opřu se o sedadlo a pokouším se usnout.

"Za chvíli tam budeme," řekne El. Otevřu oči a zadívám se ven. Nejspíš jsem celou cestu prospala.
"Stavíme se na zmrzku, že jo?" Zvolá radostně David, ani jsem nevěděla, že je vzhůru.
"Až později. Nejdřív musíme vyložit všechny věci," odpoví mu a David se zatváří ublíženě. Mezitím už projíždíme Winchesterem. Dívám se ven a pozoruji okolí našeho budoucího bydliště. Projíždíme tím městečkem jen chvilku, když se před námi objeví dům z časopisu.
"Už jsme tady," oznámím ostatním, i když to dobře vědí.
Zastavíme. Eleanor vyndá kluky a Susy ze sedaček.
"Co mám vzít a kde jsou klíče?" Zaptám se jí, jakmile za sebou a Clipperem zabouchnu dveře.
Hodí po mně klíče, které nechytnu. Zakroutí hlavou, nevím jestli kvůli mé neschopnosti nebo kvůli tomu, že nemám nic brát. Naštěstí potom dodá, "Nejdřív si to pojďme prohlédnout. Věci vynosíme až pak."
"Dobře," přikývnu a mířím ke dveřím našeho domu. Za mnou poskakují Timy s Davidem. Donutí mě to usmát se, aspoň oni jsou opravdu šťastní. Hledám ten správný klíč, už jsem vyzkoušela tři a nic.
"Je to ten nejdelší," uslyším El a vzápětí ho zkouším narvat do zámku. Konečně tam zapadne a dveře se otevřou. Nejdřív nechám vstoupit dovnitř kluky, až pak opatrně vstoupím. Pod nohama mi proběhne Clipp, který hned musí zkontrolovat situaci a prohledat celý dům.
"Ach ne," špitám si pro sebe, "ne, ne, ne." Všude kolem mě je prach a pavučin...

.... Jak já nesnáším uklízení! A teď budu gruntovat, společně s El, celý dům. To je snad zlý sen.
"Takhle to vypadá všude?" Zeptám se sestry, když vstoupí dovnitř.
"Skoro všude," odvětí mi a splní mi jednu z mých nočních můr.
"Tédá El. To je ale špinavý domeček," ozve se Timy, který už nejspíš obhlédl celý dům.
"Ale neboj, El. Nám to nevadí," řekl nadšeně David a objal Timyho, jak to dělává, když má radost.
"Tak to jsem ráda." usměje se na ně. "Neboj, za chvíli to tady uklidíme. Už jste našli svůj pokoj?" zeptá se jich a ti dva raubíři téměř okamžitě zmizí v patře.
"Budeme zatím spát všichni společně v jednom pokoji?" otočím se k El, když šlapeme po schodech.
"Dnes ano." Odpoví mi, když vyjdeme nahoru, a kluci kolem nás začnou vesele poskakovat.
"Tak to už abychom se pustily do úklidu," poznamenám nevesele a prohlédnu si chodbu, která není o nic v lepším stavu než přízemí.
"A nechceš si to tady nejdřív prohlédnout?" zeptá se mě a pak se obrátí ke klukům, "Tak co, už jste našli ten pokoj?"
"Dobře," řeknu a nechám se vést bratry do patra. Procházíme chodbou, místnostmi, které jsou ve stejném stavu jako ta první. Tak tady to budeme uklízet několik staletí, než to bude obyvatelné, pomyslím si.
"Tady," vykřiknou oba najednou tak hlasitě, že nadskočím.
"Přesně tak, tady bude váš pokoj," mrkne na ně. Přiblížím se k pokoji a nahlédnu dovnitř.
"Tak aspoň o jednu místnost méně. Kdy jsi to stihla?"
"To je jedno," pokrčí rameny.
"Líbí se vám?" Zeptá se a obrátí se ke klukům, "Trochu to tady upravíme, koupíme nějaký nábytek. Tak, co říkáte?"
"Je to moc hezké, El," přikyvují, "Ty jsi ta nejlepší sestřička, co máme," vyhrknou a sápou se jí po krku, aby ji mohli obejmout.
"Nejlepší? Téda," smějí se jako blázni a Susy do toho vesele tleská ručičkama.
"Co budeme teď dělat, uklízet?" Zařvu, abych přerušila ten blázinec okolo, ale docílím jen toho, že se na mě kluci vrhnou, aby mě umlčeli.
"Nechte toho," přikážu jim, ale nemá to žádný výsledek. Tomu se říká správná sestra, když mě tady nechá ulechtat. Snažím se jim to oplácet, jenže kluci jsou v přesile a také jsou v lechtání zběhlejší než já. Nakonec se vyčerpáni svalíme na postel a koukneme na El.
"Vy pokoj máte. A co Paty?" Mrkne na nás.
"Já doufám, že mám svůj taky," poznamenám a dřív než stačím cokoliv udělat, vyskočí kluci z postele a běží ven z místnosti.
"Tady ten, tenhle," křičí a ukazují na neuklizený pokoj. Počkám, až k nám dojde El, aby jejich domněnku potvrdila nebo vyvrátila, vždyť i ona musí mít někde pokoj. Zavrtí hlavou a ukáže na protější dveře. Otočím se k nim a pomalu otevřu dveře. Vstoupím do bílého, celkem čistého, pokoje.
"Je moc hezký, El," usměju se na ni.
"A co vy jste to za kamarády vybrat mi takový špinavý pokoj, co?" Obrátím se ke klukům, kteří se na mě šklebí.
"To jsem moc ráda. Vymalujeme to tu a dáme sem nový nábytek. Nevěděla jsem, co budeš chtít. Musíš si to vybrat sama. A vy taky," dodá, když na ni kluci vrhnou svůj psí pohled.
"Tvůj pokoj je ten naproti?" Zeptám se El, "Za odměnu ti ho uklidím," mrknu na ni a doufám, že pokoj není moc veliký.
"Jo, ten co pro tebe vybrali kluci, teda pokud mě budou chtít za souseda," odpoví mi.
"El, já mám hlad," řekne David a šibalsky se usměje a to ráno tvrdil, že nemá hlad.
"Ty máš hlad? No tak s tím bychom měli něco dělat, že?" obrátí se na něj a usměje se.
"Když mi dáš klíčky od auta, skočím tam pro jídlo," nabídnu se a natáhnu k El ruku.
Podá mi klíčky a já odběhnu k autu. Vyndám tašku s jídlem a pitím. Zbytek rodiny už dorazil před dům.
"V kufru by měla být ta stará deka." zavolá na mě El, "Mohli bychom si udělat... piknik." Tak to není dobrý nápad, pomyslím si. Kde by chtěla dělat piknik, když je všude tráva vysoká skoro jako já. Doloudám se k nim a položím tašku na zem, deku pohodím na schody. Timy ji ihned čapne a začne ji narovnávat na schody, David se vrhne k tašce a vytáhne sendviče, s kterými se potom posadí na schody přikryté dekou. Podá jeden sendvič Timymu, který se usadí vedle něj. Tohle na nich obdivuji, jak dokonale spolupracují.
Chvilku na ně koukáme, ale pak se vzpamatujeme. Eleanor mi podá sendvič a sedne si se Susy vedle nich. Zakousnu se do sendviče a spokojeně žvýkám.
"Ten dům naproti je prázdný?" Zeptám se El. Kluci se na ni taky zvědavě obrátí s jiskřičkami v očích.
"To nevím," přizná.
"Paty," otočí se na mě David, "Ty jsi moc hodnáááá sestřička. Já tě mám moc rád, víš," řekne a pověsí se mi na krk. Pak mě na chvíli pustí a něco pošeptá Timymu, načež se mi oba zavěsí kolem krku.
"Co kdybys s námi prozkoumala ten dům naproti?. Paty, prosím," žadoní oba.
Kouknu na El, nevím, co těmhle malým ďáblíkům odpovědět. Samozřejmě se mi zrovna třikrát nelíbí zkoumat cizí majetek, v případě že by tam někdo bydlel, ale můžu je zklamat, zvlášť potom co jsme si zažili? Mým přáním je, aby byli šťastní, a proto kývnu.
"Tak dobře, ale nejdřív si sníme oběd, abychom byli pořádně posílení," usměji se na ně a omluvně kouknu na El.
"Ale žádné lumpárny," podívá se na nás přísně, "Budete na slovo poslouchat Pat...


.... A když řekne, že se jde domů, tak půjdete domů. Jasné? A vemte sebou Clippa, ať se taky trochu proběhne a pozná to tady. Ale na vodítku," dodá ještě.
"Neboj, El. My budeme moc hódní," slíbí jí kluci a spokojeně žvýkají sendviče dál. Dojíme a uklidíme deku s taškou do domu.
"Clippe," zavolám a čekám, odkud přiběhne. Za chvíli mi někdo dupe na nohy, sehnu se ke Clippovi a připnu ho na vodítko. Počkám ještě na kluky.
"Už můžeme vyrazit, Pat," ozve se za mnou.
"Tak ahoj, El," rozloučíme se s ní.
Chvilku se touláme kolem domu a díváme se do zahrady. Podle stavu ve kterém je, bych řekla, že to je něco jako chata, ale je mi jasné, že tomu tak nejspíš není. Kluci prozkoumávají každý milimetr zahrady a dívají se dovnitř. Potom si přiloží ruce k očím a hrají si na špióny, kteří mají dalekohled a musí sledovat dům.
"Ahoj," ozvalo se najednou za námi. Vyděšeně se otočím, zatímco kluci se svalili na zem. Rychle však vstanou a přitisknou se ke mně. Díváme se na vysokou slečnu se zrzavými vlasy a čekáme, co nám řekne.

Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.