Životní sen

19. 11. 2007 | † 15. 11. 2009 | kód autora: VAN

Do ruku se mi dostal jeden neobyčejný email. Nepatřil k těm řetězovým blbostem, kterých nám denně chodí spousta, i když v jistém ohledu ano, avšak dost se od nich lišil. Čím? Tím, že dokázal rozplakat.

Je ze mne uz pozarnik?
Queensland, Australie

26ti leta matka uprene hledela na sveho sestileteho synka, který umiral na smrtelnou leukemii. Jeji srdce bylo plne smutku a zoufalstvi, ale presto uvnitř citila silne odhodlani, jako kazdy rodic. Prala si, aby jeji syn vyrostl a splnily se mu jeho sny... Nyni to jiz ale nebylo mozne. Leukemie to rozhodla za ni. Avsak ona si presto prala, aby se jejimu synovi jeho sny splnili. Vzala jej za ruku a zeptala se: "Bene, premyslel jsi nekdy, cim bys chtel byt az jednou vyrostes? Mel jsi nekdy nejaky sen a prani co bys chtel v zivote delat?"
"Mami, vzdycky jsem si pral byt pozarnikem az vyrostu."
Mama se na nej usmala a rekla: "Uvidime, jestli se nam podari ti tvuj sen splnit."
Pozdeji ten den, zasla do mistni pozarni stanice v Brisbane, kde potkala pozarnika Boba, ktery mel srdce velke jako samotny Queensland. Vysvetlila mu posledni prani jejiho syna a poprosila, zda by bylo mozne, svezt 6 leteho synka v pozarnim aute kolem ulice. Pozarnik Bob rekl: "My muzeme udelat daleko vice. Jestli bude Vas syn pripraven ve stredu rano v 7 hodin, jmenujeme ho cestnym pozarnikem celeho dne. Zustane s nami na zakladne, bude s nami jist, jezdit na vsechny vyjezdy, v plne parade! A když nam date jeho velikosti, nechame mu vyrobit opravdovou uniformu, pravy požárnicky klobouk, ne hracku - pravy, se znakem Queeslandske zachrane a pozarni stanice, zluty gumovy kabat, stejny, jako nosime my, a gumove boty. Vyrabi se primo tady v Brisbane, to bude vse rychle hotove."
O tri dny pozdeji, pozarnik Bob vyzvednul Bena, oblekl ho do jeho pozarni uniformy a doprovodil jej z nemocnicniho luzka k cekajícímu pozarnímu specialu. Ben si musel sednout na zadni sedadlo a pomoci ridit ho zpet na stanici. Byl v sedmem nebi. Ten den byly v Brisbane tri pozarni poplachy. Ben se ucastnil vsech tri zasahu a ridil tri ruzne pozarni auta. Mimo jine ho i nataceli na filmovy zaznam pro mistni zpravodajsky kanal. Splneny sen a veskera laska a ohromna pozornost, ktera mu byla venovana, zapusobili na Bena tak hluboce, ze zil jeste dalsi tri mesice. Dele nez všichni dokotori povazovali za mozne. Jednou v noci jeho vitalni funkce zacaly dramaticky klesat. Vrchni sestra, ktera verila v princip hospice - domova - kdy by nikdo nemel umirat sam a opusteny, zacala volat rodinne prislusniky do nemocnice. Najednou si vzpomena take na den, ktery Ben stravil jako clen pozarniho sboru a zavolala i na pozarni stanici. Pozadala, zda by bylo mozne, aby se jeden z pozarniku dostavil v uniforme do nemocnice k Benovi a stat u nej jako cestna straz v jeho poslední chvili. Slouzici dustojnik opovedel: "My muzeme udelat daleko vice! Budeme tam do 5 minut! Mame jen malou prosbu. Az uslysite houkat pozarni sireny a svetla, muzete prosim oznamit v radiu, ze se nejedna o zadny pozar? Ze to jen Hasicsky zachranny sbor prijizdi naposled vzdat cest jednomu z jeho nejlepších clenu. A muzete prosim nechat otevrene okno do jeho pokoje?"
O 5 minut pozdeji za zvuku siren a svetel dorazilo pozarni auto a vysunulo zebrik do otevreneho okna Benova pokoje ve 3 patre. 16 pozarniku v plne vyzbroji vstoupilo dovnitr. S dovolenim jeho mamy ho objali, drzeli ho a rekli mu, jak moc ho mají radi. Ben vzhledl na velitele a s poslednim dechem: "Veliteli, je ze me uz skutecne pozarnik?"
"Ano, Bene, jsi velkym pozarnikem a Nejvyssi velitel, drzi tvou ruku," řekl dustojnik. S temito slovy se Ben usmal a rekl: "Ja vim, drzel me za ruku cely den a andele mi zpivali." A naposled zavrel sve oci.


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.